I psi umí simulovat
I psi umí simulovat
Úterý, 6.dubna 2010
Již při přečtení samotného názvu tohoto článku se jistě každému zkušenému chovateli vybaví chvíle, kdy i on „skočil na lep“ svému čtyřnohému miláčkovi – v tu chvíli asi miláček nebyl. I když si říkáme, že již nikdy více se nenecháme nachytat, již nyní je jisté, že se to bude opakovat. Začátečníky v chovu to teprve čeká a musí si tím projít sami, ať už se ztrátou finanční nebo újmou na jejich psychice.
Je tu řeč o simulování psů, které se dle zkušeností vyskytuje obzvláště u menších plemen. Říká se, že vedou především jezevčíci. Nemohu říci, zda se tento jistě lidský vynález vyskytl i u jiných zvířat, například koček. Já se u koček se simulováním nikdy nesetkala, snad to svědčí o jejich povaze a silné osobnosti a nezávislosti. Mluvím pouze za kočku domácí.
Ale zpět ke psům a jejich simulování. Psi dokáží simulovat vždy, když chtějí upoutat naši pozornost, když chtějí být opečováváni. Zvláště po nemoci nebo úrazu, kdy jim vždy věnujeme zvýšenou péči, oni velmi rychle přijdou na způsob, jak docílit prodloužení této péče a pozornosti.
I naše rodina psovi - dlouhosrstému jezevčíkovi „naletěla". Při jedné z procházek byl mírně odhozen projíždějícím autem. Nevím, kdo měl větší šok a trauma, zda řidič, který nás dobře znal a stejně dobře i našeho psa, nebo pes, který se pouze lekl a „snad" měl trochu naraženou nohu. Samozřejmě byl odnesen jako „těžce" zraněný domů, velmi litován - i když žádné zjevné zranění neměl a ani při prohmatávání nohy neuhýbal bolestí. A jako každý nemocný byl opečováván a hřešil jak po stránce výživy, tak i po stránce výchovy. Přestože bylo jisté, že nejde o zlomeninu, pes kulhal stále, hlavně v naší přítomnosti a svoje postižení vyjadřoval ještě srdcervoucím pohledem. Situace se nelepšila a my se rozhodli psa zavést k veterinárnímu lékaři a nohu nechat vyšetřit. Naše rozhodnutí trvalo jen do doby, kdy jsme chtěli psa zavolat - a on se proháněl po zahradě a skotačil s kočkami a zapomněl kulhat. Jak nás uviděl, radostně běžel k nám a na náš udivený dotaz, že už nekulhá, to začalo opět a ještě s větší intenzitou. Ovšem my jsme už měli jasno a brzy měl jasno i náš pes, že s tímto už nás neobelstí.
Pokud jste na pochybách, zda pes má skutečně nějaký problém nebo chce jen vaši pozornost, staňte se na chvíli pozorovateli a snažte se psa „nachytat". Někdy k tomu poslouží jen obyčejný pamlsek, neboť téměř každý pes při pohledu na laskominu zapomene i simulovat. Stačí jen zdálky zavolat a ukázat.
Psi dokážou simulovat nejenom bolest, ale i únavu. Zvláště, když pojmou turistický pochod jako nutné zlo a nechtějí dále pokračovat. To k nám potom vzhlíží plni bolesti a utrpení, pletou nohama s občasným poleháváním. Stačí však jen srnka, zajíc nebo jen jiný kolemjdoucí pes a náš miláček okamžitě „omládne" o několik let a je plný energie.
A tady nelze nevzpomenou na soužití člověka a psa, kdy psi jako by vypozorovali a získali rysy lidské povahy, ať už je to simulování, hypochondrie, hysterie a mnoho dalších nešvarů. Pes, stejně jako člověk, velmi rychle pozná, co je pro něho prospěšné a z čeho má užitek.
Na závěr ale chci upozornit na to, že ne vše lze definovat jako simulování, ale jako nutnost návštěvy veterinárního lékaře. Není na místě vše podceňovat a udělat závěr s tím, že pes simuluje.